1930 - 1940

Vývoj Fiatu ve 30. letech

30. léta v Itálii pod vedením Mussoliniho znamenají další nutnost flexibilní reakce na změny. Především Fiat pod tlakem Mussoliniho politiky soběstačnosti musí svou produkci nasměrovat na domácí trh. A když už tak činí, zaměřuje čím dál větší pozornost i na vnitřní stabilitu firmy - a ta je tvořena spokojenými zaměstnanci. Vzniká řada zaměstnaneckých organizací od zdravotních přes volnočasové až po vlastní školství. Produktově se firma orientuje na technický vývoj osobních a užitkových aut, významný je ovšem i železniční a letecký sektor.

30. léta probíhala také ve znamení uvedení dvou modelů, které se staly velmi úspěšnými, a vyráběly se až do 50. let. Jednalo se o model Fiat 508 známější jako Balilla, který byl určen pro nejširší veřejnost a jemuž se někdy přezdívalo Tariffa minima - už tehdy se Fiat honosil výrobou aut s nízkou spotřebou paliva. Balilla měla i svou úspěšnou sportovní verzi 508 S. Druhým obrovsky úspěšným modelem byl Fiat Topolino (neboli myška), nejmenší osobní auto na světě. Během neuvěřitelných dvaceti let jeho výroby se ho od roku 1936 vyrobilo ohromujících 500 000 kusů.

Opět tedy nastal čas, kdy výrobní kapacity Lignotta už přestávaly stačit. Fiat se vrhl do budování nové fabriky, velkého závodu Mirafiori, kde byly opět uplatněny ty nejmodernější principy průmyslové organizace. Výroba zde byla zahájena těsně před válkou, v roce 1939. Ve dvousměnném provozu zde pracovalo na 22 000 dělníků. Další deseti tisíce lidí zaměstnával Fiat v zahraničí. Ve Španělsku, Egyptě, Polsku i ve Francii rostla servisní střediska, opravny i průmyslové provozy jako houby po dešti.